František Šedivý ke mši za Růženu Vackovou dne 21. 12. v 18 hodin v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě

18. 12. 2018

V pátek 21. 12. v 18 hodin bude v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha z iniciativy Klubu Dr. Milady Horákové sloužena zádušní mše za Růženu Vackovou – českou vlastenku, jejíž život upřímné křesťanky ukazuje cestu rostoucí mladé české generaci.

Růžena Vacková se narodila 23. 4. 1901 ve Velkém Meziříčí. Své mládí věnovala studiu a poznávání. Prožila 2 války, ale zůstala člověkem, který v sobě i v těžkých dobách prožívá hluboké lidství, které dovede i rozdávat. Tak brala i své povolání – spíše poslání – jako historička umění. Jako osobnost s vysokými mravními hodnotami vadila nacistům. Tak byla v roce 1944 zatčena a v únoru 1945 odsouzena k trestu smrti. Tři měsíce čekání na vykonání rozsudku však ukončilo osvobození. Oddává se znovu vědecké pedagogické práci. To však netrvá dlouho. Když se komunisté po puči v únoru 1948 zmocní vlády, je její svobodné křesťanské myšlení znovu ohroženo. Rok 1951 je jejím osudovým rokem. Je znovu zatčena a odsouzena na 22 let s okruhem svých přátel Otou Mádrem a Josefem Zvěřinou. Vězení ji však nezlomí. V pardubickém žaláři založila vězeňskou univerzitu (proti vůli velitelství), kde se snažila přenášet své vzdělání na mladé vězeňkyně, jimž bylo studium znemožněno. Zúčastnila se i pardubické hladovky. Když v roce 1956 OSN přijalo pakt lidských práv, k němuž se přihlásila i Československá republika, poslalo 12 odvážných žen generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi otevřený dopis. Informují ho o poměrech v ženských věznicích v Československé republice a žádají zásah. Růžena Vacková je jednou z autorek dopisu radikálně požadujících nápravu. Obálka je zadržena a všem jsou ztíženy tresty. Mezi vězeňkyněmi jsou tyto ženy nazývány „hamršíldky“. V roce 1956 netušila, že před sebou má ještě 11 let pobytu ve vězení.

Minuly 2 amnestie – v letech 1960 a 1962. Pro těch několik odpůrců komunismu, věrných masarykovským ideálům, zůstávají brány věznic a táborů uzavřeny. Růžena Vacková je propuštěna po 16 letech vězení až v roce 1967. Když se v roce 1968 pootevírají dveře k svobodnému jednání, Růžena Vacková spoluzakládá K-231. Národ je však znovu umlčen, ale nikoliv všichni. Růžena Vacková podepisuje v roce 1977 Chartu na znamení, že se zápasu s komunismem nehodlá vzdát.

14.prosince 1982 opouští tento svět, tuto zemi, jíž věnovala veškeré své čisté myšlení. Stojí vedle Dr. Milady Horákové. Obě daly vše. My jim teď věnujme vzpomínku a upřímnou modlitbu.

František Šedivý